Pro svou maminku to nejcennější, co mám
Jak už jsem psala v předchozím článku, uvědomila jsem si, že to nejdůležitější, co se nedá kdykoliv a kdekoliv koupit, je VÁŠ ČAS. Věnovala jsem tedy veškerou svou energii, lásku a čas do tvorby obrazu. Počáteční impuls k němu přišel již v dubnu v Praze. Už tehdy jsem věděla, že to bude něco velkého. Něco, co mě samotnou přesahuje.
Nejprve jsem však obraz tvořila se záměrem oslavy ženství. To, že i já mohu být ženou a dovolit si prožívat všechny dary proměnlivosti. Že i já a všechny další ženy si můžeme dovolit také nebýt pořád jen silné, ale můžeme být i jemné a křehké. Všem nám byla do vínku dána vnímavost a empatie. Máme v sobě napojení na Vesmír, jen nám občas někdo ten pomyslný poklop přiklopil. Ale my jej znovu umíme otevřít 😉.
Do obrazu jsem s paprsky měsíčního svitu vkládala sebelásku. Jemnými tahy štětcem i prsty jsem narovnávala pokřivené vztahy a představy žen o sobě samých, nejen mých, ale i žen, které znám. Kolik vět mi chodilo, kolik příběhů, které v naší rodové ženské linii bylo odžito… Ženy to opravdu dříve neměly ve společnosti jednoduché. Cítila jsem obrovskou vděčnost, že i přesto tu jsem a že žiji právě teď a tady.
Pokud s Tebou obrazy rezonují, pojď se propojit a můžeš být u toho, až budu opět tvořit.
Pokračování v rodném městečku
Po rozpoutání tohoto procesu ke mně přišlo nutkání, že mám obraz domalovat doma. Poslechla jsem. Myslela jsem si, že to tak má být, že mám obraz věnovat mamce k narozeninám, aby ji podporoval v záměrech, které byly do obrazu vloženy. Den narozenin se blížil a já pořád nějak neměla tu správnou notu. Přestala jsem chtít tento proces řídit a jen se nechala vést. A pak to najednou přišlo jako blesk z čistého nebe.
Vidím se, jak maluji, mé ruce píšou po klávesnici „meditace otevřeného srdce“. Ani nejsem schopna popsat, co všechno za procesy se dělo. Malovala jsem… Malovala jsem dlouho do noci. Magické datum 5. 5. 2021 – otevřel se portál, cítila jsem příliv nové energie a tvoření šlo samo. V obrazu toho můžete vidět spoustu, vznikla nádherná posvátná ženská rodová linie. S každou ženou – maminkou mé maminky, maminkou její maminky a další a další maminkou jsem se v meditaci obejmula, poděkovala jí a prozářila její nit. Docházelo k úžasným propojením. Najednou se vše začínalo seskládávat, veškeré pochopení, úcta a pokora odkrývaly další kroky tvorby. Každá z žen v sobě měla obrovskou vnitřní energii, některé s ní neuměly pracovat vědomě. Jiné ji celou rozdaly a jejich plamen zhasnul. Rozdmýchávala jsem oheň, aby plál a měl sílu i potenciál na pořádné fajrum fajrum.
Věděla jsem, že nemaluji obraz sama
Krom meditací a malování v napojení jsem tak nějak tušila, že pro sílu obrazu mohu udělat ještě víc. Sbalila jsem se další den k babičce (maminčině mamince), propašovala k ní obraz i s barvami a řekla jí o svém záměru. Potřebovala jsem, aby se do obrazu otiskla i ona. Zprvu se velmi zdráhala, bála se, že ho pokazí. A upřímně, můj čas na přemlouvání moc dlouhý nebyl. Najednou se ve dveřích objevila mamka, která k babičce přijela taktéž. Naštěstí jsem to věděla, takže jsme nebyly přistiženy přímo při činu. Obraz zůstal skryt a zatím nedokončen. Jak se říká, vše je tak, jak má být. Obraz jsem díky tomu na noc nechala u prarodičů – v rodném domě mé maminky. Potajmu a v kódech jsme se s babičkou před mamkou domluvily, že se uvidíme další den dopoledne.
Když jsem dalšího dne přijela znovu, babička byla k malování trochu svolnější. A kdyby jen tušila, co všechno se během toho malování dělo. Kdyby jen to, že malovala barvami prý poprvé. Kdyby jen to, že se spojila taktéž se všemi ženami. Prolomila spoustu svých omezujících přesvědčení a ještě jsme přitom měly velmi krásný a ozdravný společný čas. Miluji to. Vnímala jsem, jak jsem součástí něčeho obrovského. Viděla jsem radost a štěstí, sounáležitost a spojení. Jak já jsem vděčná, že babička má tak skvělou dceru. Ta dcera mé své dvě dcery a společně léčíme jedna druhou, společně sdílíme a jsme tu jedna pro druhou. Každá sama za sebe a přesto spolu můžeme zářit, hořet pro lásku.
A co bylo dál?
Mohlo by se zdát, že teď už je dárek připraven k předání. Opak je pravdou. Svezl se se mnou na jedno krásné místo, z kterého je parádní výhled. Co by to bylo za obraz, který by nebyl nabit sluncem, profoukán svěžím vánkem a nepocítil by vůni vlhké trávy, hlíny, země. Kromě tohoto výletu čeká na otisk ženy, díky které tu na světě jsem i já. Je to velmi silná, energická a milující žena, která má velikánské srdce, asi proto, aby se jí tam všichni vešli. Maminko, děkuji, že jsi ❤🙏😘. Miluji Tě.💕
P.S.: Už máme nalezené i místo, kde tento obraz bude viset. Bude jak jinak než blízko ohně, hezky plnit své poslání.
Pokud si nechcete nechat ujít další zákulisní informace, chcete se na něco zeptat, nebo být přímo u vzniku dalších obrazů, přidejte se do skupiny Žijeme v Barevnosti.
0 komentáøù